Nostalgická projížďka Nemotice - Koryčany (8. 9. 2007)     Svištím si to ve svém Porsche po silnici, která je jak když střelí - rovná, kam oko dohlédne. Na sedadle spolujezdce fešná spolujezdkyně, s úsměvem zářícím jako Slunce samo, a obloha tak modrá, že by to ani Photoshop lépe nevymyslel… Z audiosystému se linou libé tóny, a s vidinou skvělé budoucnosti řadím šestku…ale co to? Něco mi bzučí v motoru? Anebo se mi pokazilo rádio? Bzučení sílí. Asi z toho zešílím, anebo…konečně otevřu oči, a vypnu ten otravný budík. Displej neúprosně sálá červenou barvou stěží uvěřitelný údaj - 3:00. Chvíli mi trvá, než si dám dohromady důvod této bestiální spánkovraždy, ale během chvíle se mi z paměti vynoří obrázek malinké modro-červené mašinky. Od té chvíle mi už úsměv z tváře nezmizí.     Za čtyři hodiny nás (mě a kolegu Zdeňka) v Brně vítá nejen Sluníčko, ale taky Zorka Martínková a zanedlouho i Petr Majerník. V této sestavě se vydáváme osobním vlakem do Horních Heršpic, kde proběhne sestavení soupravy. Do poslední chvíle nevíme, jaký že to vůz nám vlastně depo připravilo. Vzápětí přichází Peťa Martinek, a s polokyselým úsměvem ukazuje na špinavý 050 001 v prototypovém nátěru, stojící opodál…nu což. Ač špinavý, v tomto laku se k Máni hodí nejvíce. Naskakujeme dovnitř, pomáháme naložit proviant, a zatímco Ruda s Jirkou, coby krotitelé Máni, připojují vůz, my jej chystáme pro cestující.     Coby sunutý vlak nás na Hlavním nádraží vítají zástupy veřejnosti, železničních nadšenců a fotografů, jež jsou rozmístěni snad po všech nástupištích, a ostatních možných i nemožných prostorách. A to vše jen kvůli Máni! Ale co to? Aparáty necvakají, blesky neoslňují, a davy jsou stále natočeny ke zhlaví…předmětem jejich pozornosti totiž nebyla malá modrá mašinka, nýbrž "čouda" mířící do Oslavan - 433.001. Do vozu nastoupili další spolucestující na naší pouti do Koryčan, a zaujali své pozice. Výpravčí dává pokyn, dvanáct padesátiletých pístů spustí svou vzduchem chlazenou symfonii, a vlak nabírá kurz na Nemotice (trať 340, 52 km).     Během cesty došlo k rozdělení skupin cestujících na šotouše a veřejnost, načež se každá usídlila ve vlastním oddíle vozu… Jízda byla poklidná, doprovázená občasným focením šotoušů, kteří se rozhodli Máňu sledovat. Není divu, když je to taková krasavice…V Nemoticích na ni čekal dav cestujících a chvíli to dokonce vypadalo, že je nebudeme mít kam dát. Naše obavy se však ukázaly lichými, a kdo se chtěl vlézt, vlezl se :o). Do Koryčan už osobní vlaky nejezdí 27 let, proto by byla škoda nevyužít této příležitosti.     Absolvovali jsme dvě zpáteční jízdy Nemotice - Koryčany, a při obou bylo vyprodáno. Nejspíš také proto, že akce byla financována Koryčany, v rámci oslav jejich 40. výročí povýšení na město. Lidé tak byli jistě včas a dobře informováni, aby mohli pro cestu do centra oslav využít právě náš vlak. V obou "konečných" stanicích byla hodinová pauza, kterou každý využil po svém, a my fotografové jsme se pustili do Máni. Závěrky cvakaly o stošest, a každý plnil karty či filmy roztodivnými záběry modrého prasátka. Hodní páni strojvedoucí zapínají světla, předvádějí stanoviště a vysvětlují vše možné, zatímco rodiče zvěčňují své ratolesti na plošině, schůdcích či jen prostě u stroje. To budou spolužáci a kamarádi koukat! Petr se Zorkou a Zdeňkem pokračují v prodeji pohlednic, a jde jim to nad očekávání dobře - na konci dne je většina prodána.     Během obou zpátečních jízd jsem využil nabídky Petra Majerníka, a svezl se spolu s jeho otcem, bratrem a Zorkou autem, abych si vyfotil Máňu na trati. Ta je i přes svou mizivou délku plná atraktivních míst, a naše souprava na nich působí, jako by tam jezdila odjakživa. Při každém průjezdu "civilizací" vycházejí lidé z domů, aby na vlastní oči viděli, že trať ožila (byť jen na jeden den.)     To už jsme však vjížděli do Nemotic naposledy. Následovalo poslední vekslování soupravy k osobnímu nástupišti a výstup zdejších cestujících. Zpět do Brna se odjíždělo prakticky ve stejné sestavě, ve které jsme přijeli. Návrat proběhnul ve znamení rekapitulace akce, jako ostatně po každé podobné jízdě (tedy aspoň v našem fotografickém vozovém oddílu.) Kolem půl páté s námi Máňa přistála na Brněnském hlavním nádraží, kde už jsme měli se Zdendou přistavený R 747 na Bohumín, a k němuž jsme se také zanedlouho odebrali - pochopitelně až po nakoupení proviantu na zpáteční cestu a rozloučení s kamarády a kolegy za hledáčkem fotoaparátu. S pocitem příjemně stráveného dne jsem sledoval Petrov osvícený pozvolna zapadajícím Sluncem, a v duchu byl přesvědčen, že to bylo daleko lepší, než projížďka fiktivním Porsche s fiktivní slečnou… Autor reportáže: Martin Grill Fotogalerii z této akce najdete zde zpět homepage 23. 9. 2007