Pálavský okruh     Dne 24.6.2006 se konala další akce, pořádaná skupinou nadšenců okolo Máni T 211.0689. Soupravu tvořila tato modrá mašinka a přípojný vůz Blm od spolku KPKV. Tentokrát byla naplánovaná trasa Brno Horní Heršpice – Mikulov a zpět. Cesta tam se odehrávala po trati 244 přes Hrušovany nad Jevišovkou, zpět pak přes Břeclav a po „korytě“ zpátky do Brna. Odjezd z Horních Heršpic byl stanoven na 9.30.     Jako správní obdivovatelé starších dieselů jsme nemohli chybět, ovšem strávit celý slunečný den v dřevěném voze se nám nechtělo a tak zvítězil stíhací šotozpůsob za pomoci auta. Takže jsme pořídili pár dokumentačních fotek před odjezdem a začali pomýšlet na fotofleky. Z Brna jsme vyjeli rozvážným tempem, nebylo kam spěchat, Máňa se „řítí“ maximálně čtyřicítkou. Vzhledem ke směru jízdy na jihozápad nebylo po ránu příliš mnoho variant kde fotit, proto jsme zamířili rovnou do Moravského Krumlova a dále na železniční přejezd u nedalekých Rakšic. Tam se nám na jaře povedlo vyfotit šlechtičnu 475.101 při stejné jízdě. Zaujali jsme místa, změřili expozici, vymysleli kompozici a začli čekat. A čekali jsme dlouho… On ten čas na přímém slunci při čekání na předmět zájmu nějak moc dobře neutíká. Ale přece! V dálce se objevila malá modrá mašinka s červeným vozem, prodírající se krajinou. Fotky se myslím vyvedly, totiž taková souprava se snad fotí sama. Následoval úprk do auta a přesun na další místo. Tím byl železniční přejezd u Suchohrdel. Následoval obvyklý scénář: Expozice, kompozice, čekání… Čekali jsme tak dlouho, že jsme začali mít zaječí úmysly. Vše, co se nějakým nepatrným zvukem z dáli projevilo, jsme považovali za Máňu. Tehdy jsme vymysleli termín FOTO-MORGÁNA. A co že to je? To je stav, kdy jste přesvědčeni, že očekávaný objekt už určitě slyšíte a že už jede, ovšem opak je pravdou. Ale pozor! Přece se něco blíží! Honem! Zaujmout pozice, prasátko už jede! V hledáčku čekám pruhovaný pluh a modrou kapotu a najednou se ze zatáčky vyřítí dvojička kocourů 742 se soupravou cisteren a za mocného brzdění (podezříval jsem fíru, že brzdí i očima) se blíží k nedaleké stanici Suchohrdly. Výsledná kvalita fotky vyplynula z naprostého neočekávání takové soupravy. Ale kde je Máňa??? Odbočit nemohla, byl jsem si jistý! Že by závada? Možná. A zase: Další fotomorgána? To už doufám ne. Po dlouhé hodině, strávené na přímém sluníčku se KONEČNĚ objevila, se svým chrochtáním motoru TATRA a v závěsu s červeným přípojným vozem Blm. Fotky se vcelku vyvedly a nás čekalo ještě jedno místo u nedalekým Damnic. Není kam spěchat – řekli jsme si. Maximální rychlost soupravy mne uklidňovala. Jaké bylo naše zděšení, když v okamžiku našeho příjezdu na další místo se rozcinkala výstražná světla na přejezdu. V duchu hesla „jako když střelí do vrabců“ jsme zaujali každý jiné místo. Bylo to právě včas, Máňa se už blížila. Dále jsme již nepokračovali, vidina faktu, že by nás tento vláček u některého dalšího přejezdu předjel, byla děsivá.     A co se vlastně stalo, že jsme čekali hodinu na příjezd z místa, vzdáleného sotva pár kilometrů? Z večerní e-mailové korespondence s majitelem oře jsem zjistil, že na stroji se vyskytla závada na vstřikovací trubici do motoru, což bylo třeba opravit. Dále bylo třeba pustit ještě pravidelný osobní vlak a již zmíněný náklad s dvojicí kocourů. Obrovskou náhodou jsem se dozvěděl informace i o tomto vlaku: Byl jím Pn 62920 s nákladem topného oleje do cukrovaru s 19 cistrnami o celkové hmotnosti 1449 tun. A pak že je šotoušství nudnou kratochvílí! zpět homepage 12. 9. 2006