Vlak duchů
Brno - Mutěnice a zpět
(3.3.2007)


    Když chcete přilákat šotouše (tvor fotící vše obuté do kol železných) na železniční akci, nabídnete mu zajímavou soupravu, taženou zajímavým vozidlem, mířící do železničně zajímavé destinace. Ale na co nalákat národ nešotoušský? Jedině na alkohol... A tak jsem se dostal na myšlenku uspořádat akci pro své přátele a známé ve svojí režii, tedy jak jinak než akci železniční. Hojnost přihlášených zájemců slibovala zážitky dosud nepoznané. A s kým jiným v hlavní roli, než-li s Hrbatou Máňou?

V sobotu ráno jsme se sešli s Rudou a Jiřím, tedy s pány stroje, v heršpickém depu. Vyzbrojili jsme osobní vůz Bmx sudy s pivem a nějakým nealkem, které jak se ukázalo později, nebylo skoro vůbec potřeba. Ruda se mi svěřil se svým snem, kterak přišli pouze 4 účastníci. Z této chmurné představy jsem ho rychle vyvedl, jistý jsem si ale přesto být nemohl… Snad jim neujel vlak, snad nezaspali, co když byli v pátek večer někde na tahu, co když… Příjezd k 1. nástupišti brněnského hlavního nádraží nás vyvedl z těchto představ. Z nádražní haly se vyvalila tlupa našich účastníků zájezdu! A tlupa to byla pěkná, zejména velmi pestře oděná. K vidění byl arab se šátkem na hlavě, obchodní cestující s kufrem, důstojně vyhlížející pán a paní, hippies, tramp, vesničtí balíci a dámy pochybné úrovně. Nyní nám již nic nescházelo k tomu, abychom vyrazili vstříc zajímavým zážitkům. Dokonce i Tauba tu byl, což byl úctyhodný výkon, který jsme nemohli ponechat bez ocenění, proto byl tento notorický opozdilec odměněn čestným uznáním za 1. včasný příchod na akci, zarámovaným v dřevěném rámečku. Měl velkou radost...

Při odjezdu z hlavního nádraží jsem byl jakožto doprovod vlaku pověřen vypravením, tedy odmáváním "téčka". To se povedlo, vlak cukl a my vyjeli. Vešel jsem do vozu a zde již probíhal dopolední večírek. U sudu roztočená velká spousta piv a zácpa v okolí tohoto místa k tomu. Při první vynucené zastávce v Hrušovanech u Brna jsme na trati před sebe pouštěli Ex 279 "Jaroslav Hašek", který kolem nás (k údivu mnoha účastníků) prosvištěl 160km rychostí. V Šakvicích při další zastávce jsme pojali nápad, vyfotit si zde projíždějící Pendolino. Výsledek dopadl asi takto: Někdo nestihl ani otevřít foťák, jiný měl místo fotky pouhou šmouhu. V Zaječí jsme se odklonili z koridorové tratě a najeli na malebnou, avšak velmi rozhrkanou lokálku směr Hodonín. V Čejči se konala delší, asi 30 minutová přestávka, protože naše přítomnost na trati "zdvojnásobila" počet projíždějících vlaků toho dne a nebylo jisté, jestli dopravní služba zvládne tak "náročný úkol" Nám to ani trochu nevadilo, přestávku mnozí využili jednak k doplnění tolik potřebného nikotinu do plic, ale třeba také k prohlídce stanoviště mašinky, k jejímu fotografování a hlavně ke klábosení před vozem s kelímkem píva v ruce.

Tolik vytoužené Mutěnice s vinným sklípkem se přiblížily! Po příjezdu byl nejdříve naplánován oběd v místní restauraci. Celá skupina se dala do pohybu a místní občané nejistě nakukovali zpoza záclon a sledovali tento náš průvod, připomínající někomu první máj, jinému maškary na masopustu, ba dokonce snad i slavný karneval v Riu. Restaurace Mutěnka na nás čekala s otevřenou náručí, plnými talíři dobrého jídla a sklenicemi plnými veselé nálady. Zaujal mne hlavně mok několika drsných účastníků. Smíchali si "zelenou" se smetanou do kávy! Tento patrně velmi lahodný mok, jenž jsem neměl odvahu ochutnat, příznačně nazývají "aviváž"… Po obědě následoval přesun do vytouženého vinného sklípku. Za tento "pochoďák" jsem byl některými účastníky málem pranýřován, protože vzdálenost do sklepa byla značná, stejně jako neutuchající žízeň.

Do vinného sklepa jsme se přesto dostali a návštěva začala degustací. Majitel obcházel účastníky s koštýřem a spolu s výkladem doléval věčně prázdné sklenky. Pak již následovalo bujaré veselí a volná zábava. Čas, vyhrazený návštěvě sklepa uplynul až příliš rychle. Odjezd se blížil a já nemohl některé ze sklepa stále dostat! Nakonec se to povedlo, všichni v pořádku nastoupili, nikoho jsme zde nenechali.

Zpáteční cesta již byla nutně poznamenána společenskou únavou některých účastníků. Ta ale vyprchala s prvními tóny kytary a většina výletníků jakoby dostala druhý dech. Došlo i na tolik očekávanou a obávanou píseň "Chtěl bych mít s Tebou dítě Máňo máááá" Během zpáteční cesty byly také vyhlášeny nejlepší převleky. Vítězi byli tito: obchodní cestující (Bouša), dále solidní pán s paní (Morysovi) a nakonec dvojice lázeňských šviháků (bratři Nedomové). Vítězové obdrželi lahvový diplom, který přivítali i ostatní, kteří se neumístili.

Mašinka překonala celkovou vzdálenost 134 kilometrů a před 20. hodinou večerní dovezla spokojené výletníky zpátky na místo, kde je ráno nabrala. Myslím, že si mohu dovolit tvrdit, že akce se zdařila. To je také impulsem pro to, abych zase napříště něco vymyslel. A to já zas rád...


galerie fotografií z této akce je zde

zpět

homepage

5. 3. 2007